S.T.A.L.K.E.R. LARP

Účast pro mne byla trošku zklamání a to hned ze dvou důvodů. Počítal jsem nejen s větší účastí, ale hlavně s mnohem větší úrovní soutěžních příspěvků. Nemám ani tak na mysli stylistickou úroveň a kvalitu povídky, ale hlavně četnost pravopisných chyb. Někteří z vás si možná neuvědomují, že pokud posíláte cokoli do literární soutěže, je pravopis jedno z kritérií hodnocení a v době aplikací, které dokážou na chyby upozornit, nevidím důvod proč svoje dílo po sobě neopravit.

Tedy k samotné soutěži. Povídky hodnotilo pět členů týmu „Rebjata Zóny“. Povídky jsem jim dal k dispozici beze jmen autorů, aby nebyli případně ovlivněni.  Hodnotili jsme jako ve škole, tedy každý dal povídce body od jedné do pěti.
Soutěže se zúčastnili celkem čtyři autoři a na pořadí a kvalitě jsme se shodli takřka jednomyslně.

Na prvním místě se bezkonkurenčně umístila povídka „Akciová společnost“ od Jana Richtera z Prahy. Já sám jsem tuto povídku přečetl takřka jedním dechem.
Verdikt:  Originální nápad, spád děje, pozor na čárky ve větách a „mě a mně“, autor má asi rád Ondřeje Neffa

Druhé a třetí místo bylo jen těsné, ale o dva body byla lepší povídka „Co se skrývá ve křoví“ od Rostislava Skotnici. Tato povídka, byla jako jediná prostá chyb (kromě jedné čárky ve větě). Téhle povídce nejvíce uškodila krátkost. Je velice obtížné napsat mikropovídku na dvě stránky tak, aby měla hlavu a patu a nějaký děj a ukončení. Na tomto formátu si vylámal zuby nejeden zkušený autor. Výborný nápad, ale jakoby autor nevěděl jak ho rozvinout a tak povídku raději ukončil. Veliká škoda.
Verdikt: Výborný a originální nápad, ovšem nedokončený jakoby autor ztratil nit a nevěděl jak dál pokračovat.

Třetí místo obsadila povídka „Historka“ od Jana Dobeše. Tato povídka jsou hráčovy zážitky ze hry, doplněné o smyšlené pasáže.  Povídka pozvolna graduje, aby vás zhruba v polovině vtáhla do děje. Většině porotců vadila četnost expresionismů, mě to nijak nerušilo. Pro mě byly horší hrubky a překlepy, kterých bylo také dosti. Také s názvem si autor nedal moc práce.
Verdikt: Zde si dovolím ocitovat jednoho z porotců, protože já sám bych to nevyjádřil lépe. „Příběh mi přijde dávkovaný zezačátku velmi pozvolna, na to jaký povídka později chytne spád. Navíc mám dojem, že konflikt s Monolitem by byl asi tužší, než likvidace dvou zombie, ale náhoda je blbec a opatrnost matkou bedny porcelánu. Hojnost expresivních výrazů a celková "nevypsanost" autora kazí dojem. Práce s klávesou ENTER asi také nepatří k jeho přednostem - odstavců je zbytečně mnoho. Přestože jde o práci zřetelně mladého autora, jde o vcelku slibné dílko a pokud na sobě tvůrce bude nadále pracovat, může jeho další počin být o řád lepší.“

Poslední  místo zaujala povídka „Co se ukrývá v záření gama“ od Lukáše Thona. Nápad možná ani ne špatný, ale byl jsem jeden z mála, který dočetl povídku do konce. Veliká snůška pravopisných chyb, až tři na větu, celá povídka je prostá přímé řeči a i toho nejjednoduššího souvětí. Skládá se víceméně z holých vět.
Verdikt:  Pokud chce autor někdy psát, doporučuji nejprve číst, začíst knihou gramatiky a poté nějakými popisnými knihami pro získání slovní zásoby.

Pořadí a počet bodů jednotlivých povídek:
Akciová společnost:      9
Co se skrývá ve křoví:   15
Historka:     17
Co se skrývá v záření gama:   29

Rozsah hodnocení 5-30 bodů. Nejlepší povídku a možná i některé další zveřejníme v našem občasníku, který pro vás připravujeme. Vítězi za celý tým gratuluji a možná pro vás vymyslím ještě nějakou soutěž.