Registrovaných užívate¾ov: 3589
Zaslaných príspevkov: 100875

 

Asi tak, ze jsme nemohli s Thalesem a mým tátou trefit na místo srazu s Casem. Byla to docela zajímavá zkušenost. Napřed jsme dojeli na jakési parkoviště s rampami na auta, kde jsme potkali bandu smažek, které na nás koukaly dosti udiveně. Potom jsme tam potkali partu airsoftaku, kteří vypadali podobně rozpačitě. Když jsme asi po sté zavolali Caseovi, kde máme byt, dojeli jsme na místo. Projeli jsme závorou, dojeli před úl c. 2, ačkoliv nám bylo řečeno, že máme byt u jedničky. Volali jsme mu znova. Vše se vyjasnilo a my mohli vyložit z auta věci. Rozloučili jsme se s tátou a on odjel. Vše jsme naházeli na obří hromadu a vyčkali do příjezdu Caseova a Strécova, který byl velmi dynamicky

a to především v ohledu stylu jízdy milého pana Case. Ten své auto vyložil a zašel s námi hledat místo pro laboratoř. Když jsme ho našli, došli jsme zpět k autu a naložili ho stanem, tyčemi atd.

 

Druhá kapitola se jmenuje: Jak jsme stavěli stan.
Byla to docela zajímavá zkušenost, stavět stan pro dvacet lidi ve třech, nicméně, zvládli jsme to na výbornou. Stan prezil cele čtyři dny a tudíž se jednalo o splněnou mini misi.

Začali jsme tím, ze jsme vytáhli zhruba třiceti kilový stan ven z auta a rozprostřeli ho po trávě. Poté jsme do der k tomu určených nacpali tyče, které tvořily v podstatě kostru onoho stanu, a dali k nim lana, která mela stan držet v pozoru. I to se povedlo bez větších problémů. Jako asi největší problém se nakonec ukázal byt délka některých lan, která, jak jsme zjistili, byla buďto krátká nebo dlouhá. To se nám povedlo vyřešit a mohli jsme zatlouci koliky. Problém byl v tom, ze asi u šestého koliku si Thales udělal obrovsky puchýř na dlani, který si poté strhl. Koliky musel tedy zatlouci Case a poté i já. Nejhorší byla

ale zemina na cestě, u které byl stan postaven. Byla hrozně měkká a rozbahněna, takže do ní koliky sice šly zatlouci, ale už nedržely a mely tendenci vystřelovat. Nakonec jsme to nechali napospas gravitaci a odešli ke Strécovi, který nám zatím hlídal věci u úlu.

 

Třetí kapitola nese název: Seznamte se, prosím.
V životě jsem se o žádném člověku nedozvěděl tolik za jeden večer, jako tady u ohně první Milovické noci. To, co vím o panech Caseovi, Thalesovi a Strecovi by samo asi vydalo za jednu knihu. Od stylu hudby pres nejoblibenějsi jídlo jsme se dostali až k tomu, ze jsme se hádali o tom, proč má Strec na prsteníčku prsten jako snoubenec.

Opravdu to byla plodná noc ve znamení výborných kotlet od Thalese, Staropramenu a bavoráka od Caseho, až po skvělé historky od Strece a ostatních jmenovaných (doufám, ze i já jsem přispěl svou troskou do mlýna).Byl to tak dobry a napínavý večer, ze jsme si šli lehnout až v pul šesté. Nicméně, než se mi podařilo usnout, tak uběhlo asi pul hodiny. Abych vysvětlil proč: Case ležel na zádech a hrozně chrápal. Pokud chrápete, když ležíte na zádech, je to v pořádku, ale pokud ležíte na boku a chrápete, je asi něco jinak! Ano váženi, Case se otočil na bok a presto chrápal! Nevím, jak je to možné, ale on chrápal, když ležel na boku! Jsou věci, co člověk nepochopí.

Asi v osm ráno mě probudilo ostré sluníčko. Spali jsme totiž na betonu před úlem. Já jsem si přivezl molitan, tak jsem spal na molitanu. Probudil jsem se, a byl patek ráno.

 

Kapitola čtvrtá budiž: Stalkeři dorazili.
Během celodenního nicnedělaní, valeni se a nakupovaní hromady věcí, včetně obvazu, náplasti na puchýře pro Thalese a jednoho imbusu 2,5 mm na můj hop-up, jsme dojeli i ke Caseovi domu, kde jsme sebrali šroubováky, samovar a stihli jsme se kouknout i na jednu sazku, kterou jsem samozřejmě vyhrál. Case po cestě k sobě domu zajel i do starého a prázdného sídliště, kde spadl do kanálu, rozbil si dlaně a sebral starou varnou soupravu, kterou použil ve hře. Doma dostal od své ženy vynadáno, coz se mi extra líbilo, protože bych neřekl, že je takový podpantoflak (nic ve zlem Casi, ale proste se to sem tak nějak hodilo). Když jsme přijeli (nutno podotknout, ze jsme projeli obrovskou louží, ale bohužel, ani jednoho nás nenapadlo, že máme otevřená okénka), cekal nás tam Artem, který dorazil mezitím, co jsme byli nakoupit.

 

Když jsme pojedli něco malého na zub, lehl jsem si do stínu na molitan a hlídal věci, zatímco Case, Artee, Thales a Strec upravovali Zónu k obrazu svému. Arteeho a Case jsem několikrát viděl, jak se motají kolem úlů a rozvěšuji letáky, krepaky a jiné věci. Thaldu se Strecem jsem občas zaslechl. Kromě toho, ze kolem mě prošli dva neznámí airsoftaci se nic zvlastniho nestalo. Když se vrátila výše jmenovaná čtveřice, sesedli jsme se kolem stolu, kecali a cekali na příjezd dalších. Mezitím se Caseovi na telefon ozval Jožka s Resingenem, tak pro ne zajel na nádraží do Milovic. Když se vrátil i s oběťmi, zpestřil si příjezd průjezdem louží. Byla to vskutku zajímavá podívaná. Najednou, z ničeho nic Case rozhlásil, ze Beestar spolu s Hypnotoadem dorazili do Milovic, a ze za chvíli jsou v Zóně. Jejich příjezd už nebyl tak velkolepý jako ten Caseuv, ale byl to hezky pohled na Cmelaka visícího z okénka spolujezdce. Když vylezli, všichni se k nim vrhli a vítali je.

Postupně doráželi další a další, ale to už bylo na mě moc jmen.

Vyjmenuji jen některé jako: Naruto, Tomi, Misak, Judy, Goblin, Michal, Kadous, Lukáš atd.

 

Šli jsme s Thalesem, Beem, Arteem a Strecem chrnět do stanu, protože jsme potřebovali byt čilí na druhy den: Velkou Sobotu.

 

Kapitola pata se jmenuje: Ni krok zpět!!
Ano, je to tu! Nadchází sobota 12.7.! Den, kdy jsme Zóně vdechli život! Den, který si budou jeho účastnici pamatovat jako jeden z nejlepších AS/LARP turnajů na téma S.T.A.L.K.E.R.!

Den, který budou ti, kteří tam nebyli, vyslovovat s nábožnou úctou. Probudil jsem se v osm ráno a vyrazil ze stanu k úlů. Hlouček lidi mi naznačil, ze nejsem jediný nedockavec a tak jsem se k němu vydal. Do oka mi okamžitě padl Naruto (stejně jako Thalesovi, mi neunikla jeho zbrojnice v kufru malého Citroenu, kterému Naruto rika Cvrček). Vydal jsem se k němu a hned si sáhl na jeho fenomenální (Naruto, vím, ze až tohle budeš cist, budeš přemyslet, na co jsem to sahal, ale prosím, cti dále) zbraně. Jakmile dorazil Artee, Naruto se dostal do svého živlu: Narážky typu: "Bacha Artee, aby ti ve sprše neupadlo mejdlo", nebo "Počkej, narvu ti ho tam, ze ti prdne kakac!" jsme kvitoval s úsměvem a Narutovi přizvukoval slovy jako "Kdy mas narozeniny, ze by jsi si mohl stoupnout mezi nás!" atd. Artee, nevyveden z míry, hrál tuto hru až do konce, kdy cekalo mohutné vyvrchol… euh, to je zase jiný pribeh pardon. Artee kecal sračky s námi. Pak se najednou objevil sám majestátní Case, alias Zagnev a sedl si za svou (už méně) majestátní školní lavici. Vytáhl peníze, listinu s docházkou, měřic ustove rychlosti a Judy mu předal sadu tužek v maskovacích barvách. Po tom, co se všichni zapsali, dostali tužku, několik bankovek a deník, proběhl briefing. Ten spočíval ve vysvětleni pravidel a FAQ. Těsně před tri čtvrtě na jedenáct nás Case odvedl na začátek polní cesty, po které jsme přijeli. Probíhal PRUNIK DO ZONY!

 

 

Fatalistovy Záznamy:
Potřeboval jsem se dostat do Zóny, abych zjistil, co se vlastně stalo s daty, která někdo ukradl. Nicméně, můj úkol byl dostat se tam pokud možno nepozorovaně a nezávisle na ostatních stalkerech. Nikdo nesměl mít ani tucha, kdo jsem, co dělám a pro koho to dělám.

Proto jsem se dostal k hranici Zóny s ostatními stalkery, abych byl co možná nenápadný. Když jsem se dostal až k okraji Zóny, zjistil jsem, ze je tvrdě hlídaná armádou (se kterou jsem se musel spojit tak, aby si toho nikdo ze stalkeru nevšiml). Byl docela problém se tam dostat, především pro to, ze mě chytili a poslali zpět k hranicím Zóny. Byl jsem tam spolu s Misakem, který velmi ochotně a velmi pracovitě ostřeloval vojáky. Sice nikoho netrefil, ale poskytl mi par vteřin k dobru. Nakonec, Když sejmuli i jeho, povedlo se mi odvést jeho pozornost k možnosti koupě lekarnicek u vědeckého stanu, tak jsem se mohl spojit s armádou, aniž by to bylo moc okatě. Nicméně, málem mě třikrát zastřelili, už jen po cestě na základnu. Jednou během toho, co jsem se s nimi pokoušel spojit, podruhé, když jsem sel na

vojenskou základnu i s jedním z raněných vojáků a potřetí u základny, když si můj doprovod málem nevzpomněl na heslo.

Nicméně, pusku I hejkala jsem ze základny dostal, obdržel jsem heslo a vyrazil na lov.

 

Jako první jsem si s puskou zalezl naproti vchodu do základny do takového malého lesíka těsně vedle úlu c. 1. Ležel jsem tam asi dvacet minut, potom jsem se přemístil a málem zastřelil Zagneva, který se mi přimotal před pusku. Odsud jsem se přesunul na menší vyvýšeny okop na základně akady, odkud jsem pozoroval pocinani stalkeru. Asi po deseti minutách jsem od velitele základny dostal echo, že se po mě shání Zangev. Dosel jsem za ním a on mi laskavě sdělil, že pokud jsem ještě nikoho nesundal, tak mam volnou ruku. Hned jsem toho využil a vyběhl na jeden z úlu. Ani jsem se nestihl posadit a už tam byli tri Stalkeri.

Jeden z nich neopatrně vylezl zpoza rámu dveří. Vstal jsem a jako ve zpomaleném filmu jsem viděl, jak otaci hlavu směrem ke mně. Bohužel, byla to poslední věc, co udělal. Já jsem ho viděl první. Mel jsem nabito a odjištěno. Namířil jsem a vypálil. Kule ho trefila do vesty a on upadl.

 

To už jsem ale neviděl. Zásahem jsem si byl jisty, tak jsem utíkal na základnu, abych se vyhnul odhaleni a možnému zabiti nebo hůř, zajeti. Později jsem ostatní ze skupiny tohoto Stalkera potkal na základně, kam si šli pro úkol. Potom jsem potřeboval mluvit se Zagnevem, ale Bohužel, mel u sebe navstevu. Když odešla, přinesl jsem mu nůž, který mi jen prekazel.

Dorazil k němu ale Jakub, který mě zmerčil, když jsem se otáčel v trávě. Zagnev to nastesti zahrál tak, jak se od něj cekalo. Nic neřekl. Později, Když Jakub odcházel, cekal ze mu našiju kulku do palice, což se nestalo, protože mi to Zagnev zakázal.

Kdyz jsem mu dal nuz, prisla na misto hlidka armady. Zalehl jsem do travy, protoze jsem netusil, ze jsou to oni. Kdyz jsem vylezl, prilezl k Zagnevovi jeden ze Stalkeru, ktereho jsme se jali pronasledovat. Trikrat jsem vypalil a pote se mi zasekl zasobnik, takze prestal podavat. Vojaci se za nim pustili, ale utekl jim. Když jsem vyndával zásobník, uklouzl jsem, upadl a dávka od utikajiciho mi prolétla nad hlavou. Mel jsem velké stesti.

Pak následovalo několik beznych prohlídek Zóny a par přestřelek, které se obešly bez mého

zásahu.

 

Alespoň do doby, než jsme potkali dva vědce, které doprovázel jeden ze stalkeru. Bohužel byl to člověk, který vůbec nepatřil do jejich frakce. Postavil jsem se doprostřed cesty, abych mel na oba vědce a stalkera cisty výhled a cekal na rozkaz ke střelbě od velitele. Ten na stesti nepřišel, takže se vše vyřešilo bez použití sily. Došli jsme až ke stanu Vědců, kde jsme dostali echo o údajném falešném vědci, který se mel ukrývat u prof. Oparina. Naše obavy se ale potvrdily jako liché. Hlavně kvůli tomu jsme se ale dostali do přestřelky s frakcí Vědců, kteří vystříleli komplet naši jednotku včetně mne. Dostal jsem to dvakrát do palce u nohy a sel na základnu. Když se tam sešla cela jednotka, tak jsme dostali rozkaz hlídat základnu. Povedlo se mi sejmout Hypnotoada, který se asi dvacet minut plazil podél celého náspu. Chytl jsem ho, když se plazil těsně pode mnou. Trefil jsem ho do krku a nechal jsem na Marovi, aby ho dorazil. Dosel si k němu a švihl ho rukou přes záda.
Dále jsme dostali zprávu, ze máme zajmout Tomiho, který jakožto vůdce banditu, mel spadeno na dokumenty. Přestřelka byla relativně krátká a krvavá. Přišli jsme o celou jednotku. Nebít Michala a jeho M249 (nebo, jak mu sám říká "miminem"), tak jsem to koupil taky. Potom, co se mu zaseklo podávaní zásobníku, jsem musel utéct taky. Nakonec se ukázalo, ze Tomi odešel na mrtvolistě a byl zajat jedním z našich přeživších.

 

Líbilo se mi i vyjednávaní o životě Tomiho. Stali jsme s Petrem a vyjednávali s bandity. V tu chvíli se zjevili dva stalkeri, kteří potřebovali odškrtnout úkol od Tomiho. On jim odškrtl úkol, převzal kontraband a ještě nám ho odnesl na mrtvolistě jakožto zkonfiskovaný majetek.

 

Problémy nastaly, když si to přihasil Zagnev a zapálil nám u základny dýmovnici. Raději jsem si sel lehnout proti vchodu na základnu, abych mel lepší rozhled. Když jsem se uvelebil, tak jsem dostal tri dávky od Hypnotoada do hlavy, ramene a brýlí. Dostal jsem to, ještě než bitva vůbec začala. Ležel jsem tam jako mrsina, postřelený a nepohyblivý.

 

Bandité stihli postřílet celou armádu, sebrat dokumenty, které byly potřeba, a odnesli si je k vědcům, kde je prodali. Tak skončil turnaj beze mě, protože jsem sedel s rozbitou hlavou na základně. Byl to velmi napínavý a zábavný den a doufám, ze si ho někdy zopakuji.

 

Kapitola šestá: Poznatky ze soboty večer.
Po tomto vydařeném dni jsme se rozsedli kolem ohniště a povídali o všem možném, a hlavně o věcech, které se udaly toho dne. Beestar se opil vodkou, a my jsme měli šanci sledovat pád ve zpomaleném režimu, nebo v bullet-timu.

 

Beestar padal přes tu židli asi tri minuty a my se mezitím káceli smíchy. Pak si k nám přisedli dva airsoftaci ze sidliste. Potom jsem sel spát a probudil se až v neděli ráno, jak se dalo očekávat.

 

Kapitola sedma: Sbohem Milovice.
Ráno jsme se probudili a vyrazili na úklid tábora. Zůstali jsme s Thalesem sami a všechno uklidili. Kvuli problémům s odvozem nás asi kolem pate hodiny odvezl Tomi. Předtím ale přišla mise poslední, která spočívala v tom, že jsme museli z dvaceti koliku, dvanácti tyčí, jednoho stanu, dvou stolu, jedné tabule, klipru, lavic a židlí postavit kompaktní stavbu, která by se vesla i na Tomiho vozík a do auta. Byla to vskutku ta nejnapinavejsi věc na celých čtyřech dnech. Nakonec se vše povedlo a my mohli domu. Pak u následoval jen odjezd do Kladna a následně do Prahy…

 
Díky moc všem…