S.T.A.L.K.E.R. LARP
Larp 2011 zóna
27.12.2010 |
Branislav Šiftár
Zóna je podivuhodné a zvláštne miesto. Len tu sa dozviete zaručene pravdivé správy, skazky a rozprávania plné skrytých a tajomných náznakov a poloprávd. Príbehy starých známych, dávno mŕtvych priateľov či iných indivíduí dotvárajú tajomný obraz Zóny, ktoré si častokrát nezadajú s miestnymi legendami.
A tieto legendy živia práve stalkeri, ktorí zavítajú do Baru 1000 Radov.
Emise
Bylo pozdě odpoledne, když jsem se blížil k dědkovu Baru a počasí bylo nechtný jako vždycky. I když podle předpovědi starýho Macka, kterej věštil podle svých revmatických kolen a platinový desky v hlavě, mělo být dneska slunečno.
No, nevyjde to každej den.
Když jsem přišel blíž ke dveřím Baru, moje smysly podvědomě zaznamenaly nějakou změnu a automaticky jsem zkontroloval pistoli a řemen automatu si popotáhl směrem dopředu. Jistota je jistota. Pořád jsem neveděl, co mi tu nesedí, ale došlo mi to když jsem došel ke dveřím.
Ticho. Zevnitř se neozýval hluk hovoru a cinkot sklenic, tolik typycký pro každou hospodu. Žádné hádky, šoupání židlí, nic.
Přesunul jsem automat pod rameno do pohotovostní polohy a tiše zmáčkl kliku. Ozvalo se zavrzání, na které jsem zapoměl. Sakra, ještě to ten trouba nenamazal. Otevřel jsem rychle dveře, teď už je to jedno dal jsem o sobě jasně vědět.
Vkročil jsem do místnosti a udělal jsem úkrok ke zdi, připraven ke střelbě. Údivem jsem otevřel hubu.
Všichni stalkeři byli vevnitř a ani nedutali. Poslouchali nějakýho starýho veterána, kterej se tu vzal bůhví odkud a cosi jim vykládal.
„Co se to tu kurva ...“ ujelo mi a sklopil jsem zbraň.
„Pst“ syknul barman a několik hlav se na vteřinu otočilo.
Zajistil jsem si tedy zbraň a vydal se směrem k sedícímu hloučku stalkerů. Pak jsem se posadil na stůl a zaposlouchal se. Pochopil jsem, že jsem přišel akorát k závěru příběhu, ale snad se mi podaří z někoho vymámit zbytek.
„... a s každým dalším Zřídlem je Emise silnější a silnější. Nevím odkud se berou ani jak vznikají, možný je že už nás má Zóna prostě plný zuby a chce se nás zbavit jako vší. Když jsem utíkal z oblasti Drtvy, tak tam vzniklo čerstvě šestý zřídlo. Už při pátym Emise v okolí epicentra roztrhala na kusy všechny bungry, který nás dříve bezpečně chránily a to na dva kilometry daleko. Nechtěl jsem vidět co bude dál. Už teď se nedalo vylízt po výbuchu skoro půl dne ven. Vědci se v tom zkoušeli vrtat, ale každej, kdo se dotknul toho prachu do dvou dnů zdechnul, ať měl sebelepší oblek. Začali tomu říkat Sníh smrti. Takže jestli uvidíte místo, který je pokrytý prachem, kterej vypadá jako sníh, vemte nohy na ramena a vůbec se k tomu nepřibližujte.“
Skončil svoje vyprávění stalker a zhluboka se napil piva.
Za hodinu zemřel...
Už o desať dní prvé skupinky odvážlivcov budú môcť vstúpiť do Zóny. Objavil sa tu ale nový fenomén - nové nebezpečenstvo. Informuje špeciálne vydanie novín:
Stránka zo slovníka pojmov, pochádzajúca z nejakého vedeckého elaborátu:
Záznam z vedeckého počítača o poslednej emisii:
Noviny č. 6:
Už v tom momente, keď novinár Rob predával Barmanovi balík čerstvých novín, si tí pozornejší mohli v ich výrazoch tvárí všimnúť, že tentokrát to bude poriadna Jóbovka. A piate číslo zonálneho plátku Novaja Gazeta nesklamalo... Tá správa fakt vyrazila dych mnohým stalkerom...
Novaja Novaja Gazeta - číslo 4
Pri príležitosti výročia vzniku Zóny vychádza tretie číslo novín:
"Čééérstvééé nóóóvinýýý," nesie sa Barom. Práve vyšlo druhé číslo jediného dostupného plátku s aktualitami v Zóne:
Zakúpenie novín u Novinára - 50ZAR (pdf - 636kB)
Stalkerské historky
„Vám povím jednu ošklivou příhodu. Barmane, dej vodky, tady chasníci vod vědců platí! Takže byl tu před rokem jeden stalker, říkali mu Vlk samotář. Docela obyčejnej stalker, tuctovej ksicht a kupodivu žádný trable, nosil rád takovou bundu s kožešinovým límcem. Ten chasník se ale zakoukal do Krasnaji, ale byl hrozně nesmělej. Když už ze sebe vysoukal vyznání, poslala jej naše Rudá do háje – nebyl to ani první, ani poslední stalker, co jí dělal návrhy. Skroušenej Vlk se vydal do Zóny, a jelikož myslel na ní a ne na to, aby dával bacha, pokousal ho pseudopes. Z posledních sil se dopotácel do polního špitálu, kde mu za jeho poslední prachy zachránili kejhák. Sotva se vzpamatoval, vydal se znovu za Rudou. Než ho stačila odpálkovat, řekl jí, že viděl ve snu artefakt ve tvaru srdce, kterej rudě zářil. Slíbil, že jí ho jako důkaz lásky přinese. Na to se otočil a odešel do Zóny. Občas ho nějakej stalker spatřil, jak bloudí a něco si pro sebe mumlá, jindy ho viděli, jak jí syrový maso z flaksy. A byl čím dál víc zpustlej. A bylo ho vidět míň a míň… Poslední, kdo ho viděl, byl nějakej stalker vod Povinnosti, snad jeden z těch, co bránili Pevnost před Monolitem. A ten pár nocí před svojí smrtí povídal, že viděl Vlka, jak se holejma rukama pere s pseudopsem. Viděl ho prej v noci nokťákem, a říkal, že ten chlap už moc jako člověk nevypadal. Poznal ho jen podle tý jeho bundy. Pseudopsa prej zadávil, a pak vyl do noci. A kousek od něj se vznášel svítivej, rudej artefakt ve tvaru srdce…“
„Znám stalkera, co to viděl. Nekecám! Nějakej chlápek u vohně se zhroutil, začal vrčet a řvát. Svíjel se a strhával ze sebe šaty. Pár chlapů mu chtělo pomoct, ale když viděli jeho tělo, zbledli a hrábli po kvérech. Ten nebožák se měnil na bestii, nějakou zrůdu. Nasolili do něj každý jeden zásobník, a víte, co se stalo? Ten chlap se normálně sebral a odkráčel po svejch! Pravda, potácivě a po čtyřech… Ale jak to mohl přežít? To množství olova by sundalo i smečku rozběsněnejch kanců! Von si klidně zmizí ve tmě. Co se mu sakra mohlo stát? Viděl někdy někdo něco takovýho?“
Zakúpenie novín u Novinára - 50ZAR (pdf - 664kB)
Nový artefakt
Výzkum v Zóně nemusí nutně probíhat na profesionální vědecké úrovni. Přesvědčil se o tom i náš informátor z řad svobodných stalkerů, kteří neustále vymýšlejí nové triky, kterými by si usnadnili život v Zóně. Poslední takový pokus, či spíše jeho výsledek, byl natolik zajímavý, že náš informátor k obvyklé dávce informací přihodil i fotografie pořízené přimo z místa „testování“. Jak vyplynulo z přiloženého dopisu, náš člověk se dostal ke skupince popíjejících stalkerů, kteří slavili přežití posledního Blowoutu a prázdné lahve vhazovali do nově vznikajícího Masomlejnku. Velmi pobaveni pak sledovali, co se vypadlo na druhé straně:
„Do výkupu už asi lahev nevezmou, ale co, minimálně jde o hezký suvenýr, když už artefaktů je tak málo“, nechal se slyšet jeden z přihlížejících nováčků.
