• shadow of chernobyl
  • clearsky
  • call of pripyat
  • stalker 2
  • metro 2033
  • modding
  • larp
  • Čerrnobyl
  • forum
forum
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl
Datastor Modpack Main Spanish STALKER Community STALKER Community in France RPG Vault
Prvá slovenská fanstránka o hernej sérii WORMS NightStalkers: Return to Chernogorsk Zone - OFP Mod ChernobylZne.cz




S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl

Súťaž - Poviedky - Zrada

ciara
Autor: Adam Burda
 
…vlezli jsme dovnitř právě včas, těsně před Zonálním Únikem!! V tu chvíli se všechno začalo třást a stratil jsem vědomí. Když jsem se probral tak, jsem byl v krytu pod skrýší a měl obvázanou nohu. Všechno se to semlelto v jednom dni a měl jsem děsné štěstí!!

     To jsem jednou přez vysílačku dostal echo že se prý bude konat sraz armádních Stalkerů, tak že by jsme si mohli přilepšit a vyrazit si na lov. Měli jsme sraz na našem obvyklém místě u vraku Mi-24 co jsme sundal těžkým kulometem před dvěma měsíci. Protože jsem se opozdil – zdrželo mě několik krys – tak jsem přes vysílačku nahlásil pozici a kdy dorazím na místo.
„Snad bych měl dorazit asi za dvacet minut,“ řekl jsem, „tak na mě počkejte.“
„Čekat nebudeme, ale necháme ti tu náboje do Kalacha a jednu proti-tankovou hračku,“ zachrčela odpověď.
„Dobře ale ne aby ste se na mě vysrali a všechny je pozabíjeli než dorazim, jako posledně!!“ Smích co se mi ozval do ucha mě ujistil že se nemám čeho bát.
Kdybych jenom tušil jak se pletu!!
 
     Když jsem dorazil na místo, tak mi hned bylo jasný že je dneska všechno posraným navrch. To že ten vrak byl převrácenej na rotor a že tu nebyl nikdo mě nevzrušovalo. To, čeho sem se bál nebylo vidět, ale bylo to cítit. A to tady v Zóně není dobře. Každej člověk, stvůra a cokoliv co se pohybuje na vlastní pěst ví, že čich je tu potřeba stejně moc jako zrak.
Ten smrad byl tak silnej že sem se málem pozvracel!!
Když sem se odplížil k vraku hned mi bylo jasný co to je!! Na hlavni minigunu byly namotaný lidský střeva a to vydávalo ten smrad.
„A kurva,“ projelo mi hlavou, „haló, slyší mě někdo??“ zablekotal jsem do vysílačky, ale nikdo mi neodpověděl…
…Až na jeden jedinej hlas: „Tak co jak si to užíváš?? Už si sereš do gatí??“ Hned mi bylo jasný, co se semlelo!! Tohle nebyla žádná anomálie, žádnej útok mutanta, ani nic jiného, tohle byla ZRADA!! Ten hajzl Burkov, co nám všem o tomhle srazu stalkerů-vojáků řekl nás jim prodal!! Jediný moje stěstí bylo že sem se opozdil, jinak by moje střeva žrali Slepí Psi. Až se mi ten hajzl dostane do pazourů tak mu natrhnu prdel tak že mu skupina Snorků bude připadat jako školka retardovanejch dětí!!
„Proč’s to udělal??“ neaprsto sem totiž nechápal význam zrady skupiny.
„Tobě to není jasný??“ zaznělo mi v odpověď, „potřebuju se dostal ze Zóny a tohle je moje jediná šance!! Přes Armádu.“ Blbec. Kdyby tušil co se stane s každym kdo se spolčí s Armádou, tak by nikdy takovémhle kšeft nebral.
 
     Všechno co sem našel ve skrýši, byl jen jeden zásobník do pistole. To znamená, že jediná moje výzbroj je Makarov s osmi náboji plus jeden zásobník a Kalašnikov AK-74 bez nábojů. Jak je ten život krásnej!!!
Jediný místo kam se Burkov mohl schovat, bylo to hnízdo o kterym nám všem řekl. Doufám že alespoň mluvil pravdu.
Tak sem se tam vypravil. Cestou se mi povedlo podřezat jednoho Stalkera-vojáka tak jsem z něj alespoň dostal dalekohled a vcelku neužitečnou uspávací injekci. No nic.
 
     Burkov nekecal!! To byl úkryt vojáků.přikrčil jsem se za kameny a podle smradu poznal že to nejsou kameny ale hromada mrtvol… Nikoho na hlídce jsem nespatřil, tak, jsem přeběhl prostranství až ke dveřím do  krytu. Jestli se tedy komora reaktoru dá nazvat krytem.
Zrovna vycházel ven jeden voják tak jsem mu vrazil bajonet do ledvin. Pomočil se. Konečně jsem od něj dostal nějaké náboje do Kalacha. Prošel jsem otevřenými dveřmi, nasadil tlumič na Makarova a vystřelil mozek z hlavy jednomu stalkerovi co jsem se mu nezamlouval.
I ten měl nějaký ten zásobník. Pak sem prošel keolem jeho cukající se mrtvoly, a prošel dírou ve zdi, kde me čekali další tři vojáci.
DZING DZING DZING! To byly tři nárazy závěru mého Makarova do zarážek na konci rámu zbraně. Tři mrtvoly s prostřelenou hlavou se sesuly k zemi a na zd vyrostly tři květy mozkomíšního moku. Pravda je že po třetí ráně zůstal závěr natažený ale v komoře nebyl náboj. Bleskově jsem vyměnil zásobník a prošel dřevěnými dveřmi dál.
Ozvala se krátká dávka z vládního a zakázaného italského krátkého samopalu Beretta PM-12.
Neškodně mi zabušila o prsní pancíř a střelcova hlava se pod úderem pažbou mého AK-74 rozplácla a mozek začal vytékat ušima.
 
Konečmě jsem se dostal až do centrální místnosti. A tam na křesle  zhrubých dubových prken seděl, nebo spíše vysel na kožených poutech. Nebylo by to tak hrzné, kdyby nebyl nahý a po celém těle neměl spáleniny od elektrického proudu.
Prostě a jednoduše ho mučili aby zjistili kde se schovávají ostatní stalkeři. Evidentně nic neprozradil. Jinak by ho odsud už odstranili.
 
    Najednou co se neposralo do teď, posralo se právě teď! To co vlezlo do krytu, jsem v životě neviděl…
A asi to ani neviděl ten stalker který byl nabodnutý na tom, co to něco mělo na zádech, asi to měl být roh nebo něco.
Najednou mi to skočilo před nos a rozevřelo chřtán, ze kterého vypadla část levé ruky. Uskočil jsem, tasil samopal a vypálil.
Akorát jsem zapomněl vyměnit zásobník!! Taková blbá chyba!!
„A do prdele!!“ zakopl jsem, padl na kus drátu do betonu a probodl si nohu. Tohle se může stát snad jenom mě!!!
K něčemu to přeci jen bylo, a t ok tomu že mě ta příšera neukousla hlavu. Alespoň jsem mohl vyměnit zásobník a vystřílet ho do tý potvory. A světe div se, hádejte te co se stalo??
Nic!! S tim šmejdem to ani nehlo!!
„Chcípni šmejde!!“ zařval jsem a vyměnil zásobník.
V tu ránu se ozvala detonace a to monstrum vybouchlo na sto malejch kousků!! A za ním stál jeden ze stalkerů¨-vojáků a v ruce třímal kouřící granátomet.
 
Pomohl mi na nohy a podepírajíc mě, dovedl mě do skrýše naší skupiny o které tím pádem musel vědět kde je…