S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl
Súťaž - Poviedky - Zkušenosti
22.04.2007 |
Branislav Šiftár
Autor: Zbyněk Trafina
Zóna tě semele jak hovězí na paštiku hochu. Jeden špatnej krok a už si na tobě pochutnávaj psi. Nejsou to ledajaký psi, párkrát jsem slyšel jejich čelisti drtit kosti. Kost jako moje ruka a praskla jako sirka. Naštěstí byl jen jeden a to je v pohodě, protože jinak jsou moc nebezpečný. Moc nebezpečný.
Jeden pes, ten uteče. Stáhne vocas, teda když ho má, a zdrhnne. Blbý je když běží pro smečku. Blbý to teda nejsou to musim uznat. Slepý to jo, ale blbý ne. Smečka se začne sbíhat ze všech stran, dělaj jakože nic a postupně se kolem tebe zatahujou. Pak jeden, jakoby nejodvážnější na tebe vystartuje otočíš se směrem k němu a v zápětí se ti zezadu do krku zakousne druhej. Když ho náhodou stihneš srazit na zem, už tam je zbytek smečky kterej tě strhne na zem a v tý chvíli jsi skončil. Lidi řikaj, že před smrtí jim projde před očima celej život, ale já bych řek, že na to není čas. V celý Zóně. Jedinkrát si nedáš bacha a když ti dojde že jsi mrtvej jsi už dávno na sračky.
Tak jakejpak filmovej pás života před očima. To tady v Zóně to neplatí.
Tady neplatí víc věcí. Zapomeň na jakýkoliv poučky co jsi kde slyšel. Instinkt hochu, instinkt. Ten když selže, neřekneš ani amen.
Ale to jsem odbočil. Kde jsem to… jo už vim. Další parchanti jsou ty divoký prasata. To jsou sice samotáři ale když to do tebe napálí. Takový prase by převrátilo snad i bévépéčko. Takže jak uvidíš takovýho parchanta, vem nohy na ramena a uteč. Naštěstí dělaj bordel, kterej je slyšet na míle daleko, takže se nemůže stát, že bys ho nějak překvapil. Stejně tak když na tebe zaútočí. Slyšíš to už z dálky, jakoby se na tebe řítil z kopce Zil na neutrál. Ale bacha, na to jak vypadaj tlustý jsou pěkně mrštný, parchanti. Takže dál od nich. Překvapit ho můžeš jen když chrápe, ale když takový prase najdeš, můžeš do něj klidně kopat.
Jenom škoda že se to jejich maso nedá žrát. Aspoň nějakej užitek by z nich byl. Takhle se tu válej hnijící mršiny. Naštěstí ne moc dlouho. Zóna se umí postarat. To jo.
Pak jsou tady banditi. Sebranka hnusná. Na ně bacha. Maj většinou dobrý zbraně. Jsou ve válce s každym. Takže když potřebujou zbraně, sejmou nějakou vojenskou hlídku. Jsou cvičený líp než vojáci. A víš proč? Protože je cvičila Zóna. Ne nějakej přiblblej oficír co občas přijede na hlídkující vojáky řvát, ale matka Zóna. Vojákům se taky vyhejbej. Ty naštěstí až sem moc nelezou a když už jo, tak nad hlídkou krouží Hind nebo Em-íčko, takže krásně vidíš kde jsou. Nejlepší je zalízt někam do díry a počkat než zmizej. Naštěstí se až sem nedostanou, protože maj mizerný obleky proti radiaci.
No dneska to ukončíme, už sem unavenej, ale ještě jednu věc ti řeknu. Kdybys šel někdy ke kraji matky Zóny, dávej si bacha na Stalkery. Jak tě uviděj půjdou po tobě dokaď tě nesejmou. Říká se, že naše části prodávaj vědcům na výzkum. To víš, ty jejich peníze. Chtějí zjistit jak by mohli přežít radioaktivitu tady v srdci matky Zóny a to jim přece nemůžeme dovolit.
Jeden pes, ten uteče. Stáhne vocas, teda když ho má, a zdrhnne. Blbý je když běží pro smečku. Blbý to teda nejsou to musim uznat. Slepý to jo, ale blbý ne. Smečka se začne sbíhat ze všech stran, dělaj jakože nic a postupně se kolem tebe zatahujou. Pak jeden, jakoby nejodvážnější na tebe vystartuje otočíš se směrem k němu a v zápětí se ti zezadu do krku zakousne druhej. Když ho náhodou stihneš srazit na zem, už tam je zbytek smečky kterej tě strhne na zem a v tý chvíli jsi skončil. Lidi řikaj, že před smrtí jim projde před očima celej život, ale já bych řek, že na to není čas. V celý Zóně. Jedinkrát si nedáš bacha a když ti dojde že jsi mrtvej jsi už dávno na sračky.
Tak jakejpak filmovej pás života před očima. To tady v Zóně to neplatí.
Tady neplatí víc věcí. Zapomeň na jakýkoliv poučky co jsi kde slyšel. Instinkt hochu, instinkt. Ten když selže, neřekneš ani amen.
Ale to jsem odbočil. Kde jsem to… jo už vim. Další parchanti jsou ty divoký prasata. To jsou sice samotáři ale když to do tebe napálí. Takový prase by převrátilo snad i bévépéčko. Takže jak uvidíš takovýho parchanta, vem nohy na ramena a uteč. Naštěstí dělaj bordel, kterej je slyšet na míle daleko, takže se nemůže stát, že bys ho nějak překvapil. Stejně tak když na tebe zaútočí. Slyšíš to už z dálky, jakoby se na tebe řítil z kopce Zil na neutrál. Ale bacha, na to jak vypadaj tlustý jsou pěkně mrštný, parchanti. Takže dál od nich. Překvapit ho můžeš jen když chrápe, ale když takový prase najdeš, můžeš do něj klidně kopat.
Jenom škoda že se to jejich maso nedá žrát. Aspoň nějakej užitek by z nich byl. Takhle se tu válej hnijící mršiny. Naštěstí ne moc dlouho. Zóna se umí postarat. To jo.
Pak jsou tady banditi. Sebranka hnusná. Na ně bacha. Maj většinou dobrý zbraně. Jsou ve válce s každym. Takže když potřebujou zbraně, sejmou nějakou vojenskou hlídku. Jsou cvičený líp než vojáci. A víš proč? Protože je cvičila Zóna. Ne nějakej přiblblej oficír co občas přijede na hlídkující vojáky řvát, ale matka Zóna. Vojákům se taky vyhejbej. Ty naštěstí až sem moc nelezou a když už jo, tak nad hlídkou krouží Hind nebo Em-íčko, takže krásně vidíš kde jsou. Nejlepší je zalízt někam do díry a počkat než zmizej. Naštěstí se až sem nedostanou, protože maj mizerný obleky proti radiaci.
No dneska to ukončíme, už sem unavenej, ale ještě jednu věc ti řeknu. Kdybys šel někdy ke kraji matky Zóny, dávej si bacha na Stalkery. Jak tě uviděj půjdou po tobě dokaď tě nesejmou. Říká se, že naše části prodávaj vědcům na výzkum. To víš, ty jejich peníze. Chtějí zjistit jak by mohli přežít radioaktivitu tady v srdci matky Zóny a to jim přece nemůžeme dovolit.
