• shadow of chernobyl
  • clearsky
  • call of pripyat
  • stalker 2
  • metro 2033
  • modding
  • larp
  • Čerrnobyl
  • forum
Registrovanch uvateov: 3190
Zaslanch prspevkov: 100647
forum
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl
Datastor Modpack Main Spanish STALKER Community STALKER Community in France RPG Vault
Prvá slovenská fanstránka o hernej sérii WORMS NightStalkers: Return to Chernogorsk Zone - OFP Mod ChernobylZne.cz




S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl

Súťaž - Poviedky - L.A.M.E.R.

ciara
28.04.2007 | Branislav Šiftár
Autor: Martin Levíček
 
Je tma… prší.
Hřmí.
Zóna… nebezpečné místo pro kohokoliv. Málokdo má dost odvahy a síly jenom na to aby se sem dostal… natož aby přežil. A přesto, několik let od doby co se začli dít velmi záhadné věci, jsou zde lidé. Někteří pro peníze, jiní ze zvědavosti, jiní z potřeby se skrýt před zákonem… každý má svůj důvod.
Noc rozrážejí silná světla nákladního automobilu. Cesta je neudržovaná, ale auto je na na težší terény stavěno. Řidič a spolujezdec sledují cestu před nimi.
Déšť houstne. Stěrače přestávají stíhat odklízet přívaly vody,ale řidič zůstává klidný. Není třeba mít strach, jiné vozidlo stejně nepotká. Ne v Zóně. Ne v téhle části…
Vysoko nad vozidlem se začne kumulovat energie, změní se v blesk a ten si rychle najde cestu přímo k …
 
Sakra.
Pardon… špatnej scénář… tohle se mi stává pořád.
Takže znovu a lépe.
Je krásný letní den, slunce svítí a po mracích ani stopy. Kdo může, převleče se do plavek, rozlosuje hlídky proti mutantům a skočí si na chvilku do řeky. Kdo nenajde řeku tak zkouší bažiny a kdo nemá ani tu možnost tak se určitě někde opaluje. Koneckonců, i mutanti nejsou nijak moc agresivní, schovávají se ve stínech a těší se na příchod studené fronty.
Pro přítomné stalkery prostě pohodička.
Jeden takový, nepříliš intelektem obdařený si vyjel na kole podívat se po houbách a možná se i vykoupat.
No tady ho máme… je udýchaný, právě vyšlapal kopec, projel hejnem much a má jich plnou hubu. Plive co to dá, ale ty malé zmutované svině mu zalezli snad i do dásní. Pustí jedno řiditko, vytáhne zpoza opasku nůž a začne vlezlé mrchy vydloubávat z mezizubních prostorů, společně se zbytky jídel za poslední dva měsíce.
Vysoko nad jeho hlavou si jeden z poletujících ptáků usmyslí že je nejlepší čas vyprázdnit své tělesné dutiny…
Na holé čelo stalkera s mlasknutím dopadne nevábná kašovitá substance.
„Aka-a á-e!!“ zahuhlá a nůž se mu zasekne mezi zuby. Pustí řiditka i druhou rukou a instinktivně si otře rukou čelo…
V tom však kolo najede na kámen a muž ztratí rovnováhu…
 
Deník Stalkera
 
Být někým a nevědět kým je pěkně nahovno, to vám teda řeknu. Našli mě v zóně prý před několika dny, byl jsem mimo. .
Vůbec nic si nepamatuju. Docela by mě zajímalo proč mi chybí zub a proč mám na čele divně smrdící značku která nejde umýt.
Takže teda k událostem:
 
Den první, 28. října
Museli mě najít v tomhle zapadákově. Pár baráčků a nic. To zas bude.
Vylez jsem od tlustýho maníka v bílý košili z podzemí. Hoří tu oheň a někdo hraje na kytaru, dohromady se nic neděje. Nuda. Obhlížím tábor.
 
Den druhý, 28. října
Usnul jsem po obhlídce tábora. Něco mi oslintalo ucho.
V táboře se pořád nic nezměnilo. Jeden týpek furt hraje na kytaru, zbytek postává a posedává kolem. Nikdo na mě nemluví a otvírat konverzace pro mě byl dycky problém, tak sem radši zticha.
Šel jsem se podívat po okolí. Napřed potkám dva pejsky, vypadají na nějakou vzácnou rasu, tak si řikám pohodička. Chtěl sem jednoho pohladit, ale se mě pokusil hryznout do ruky. Hned ji sice vyplivl, poblil se, zaskučel zdrhal, ale stejně sem ho zastřelil. Co když má vzteklinu. Druhej mi utekl, sviňa jedna.
Pak sem si všiml že tu leží dva mrtví. Vlastně jeden, druhej byl eště živej a něco řval.
Řeknu vám, ta angličtina byla hrozná. Nesnáším lidi s touhle výslovností.
Cosi huhlal a ukazoval směrem na mrtvýho psa. Lekl sem se - sakra lidi, já mu zastřelil jeho čokla! Hlasitě a zřetelně sem se mu omluvila podal mu psí tělíčko.
Sice porád huhlal, ale nadávky, ty poznám dobře. Šel jsem pryč.
PS: všiml jsem si že pod psem ležela lékárnička. Ta se může hodit.
 
Den třetí
Lidi tady sou pěkný prasata, nikdo tu nemá vlastní postel. Všem je jedno kde spí… to je ideální prostředí pro všelijaký vši a jinou havěť… Brr, doufám že nic nechytnu..
Dneska jsem dokončil obhlídku okolí. Chlapík, kterýmu jsem včera nešťastnou náhodou zastřelil psa, umřel. Alespoň umíral se svým němým přítelem...
Na druhou stranu od tábora jsou divní lidi – sotva jsem se zkusil přiblížit stříleli po mě. Že sháním někoho kdo mi pomůže s pedikúrou nohou je moc nezajímalo.
Nejsem si jistej co sou zač, možná známí od muže kterýmu jsem zabil psa. Šel jsem od nich pryč. Někdy se k nim musím vrátit, u jednoho sem viděl tu tužku kterou se ťuká na PDAčko – tu moji mi někdo zčóroval a displej už mám celej zadělanej a doškrábanej od nehtů…
Jinak nic zajímavýho. Snažím se zapadnout mezi ostatní, ale mlčení, postávání na místě nebo zpívání ke kytaře mi moc nejde.
 
Den čtvrtý.
Našel jsem pod cizí postelí brokovnici. Nefunguje. Pořád se snažím zapadnout do kolektivu.
 
Den pátý
Už nikdy nebudu strkat prsty do hlavní střelných zbraní!!
Brokovnice je funkční, stačilo odjistit. Přišel jsem o levej prostředníček. Kytarista mi to ošetřil.
 
Den šestý
STAL JSEM SE OBĚTÍ HNUSNÝHO VTIPU!!
Nestačilo už že mám na hlavě značku jako kdyby se na mě vykalil pták, někdo se na mě ještě musí podepsat. Někdo mi na ruku lihovkou bez výčitek napsal L.A.M.E.R.
Zatím to nikdo neví, ale musím být opatrnej. Kdyby se to provalilo, byl by to trapas.
 
Den sedmý.
Mlčení a postávání už mi docela de.
Snažil jsem se opatrně vyptávat čím asi tak smyju lihovku Nikdo nic neví a všem je strašně špatně rozumět. To tu nikdo neumí pořádně anglicky?! Mimochodem přistihl sem kytaristu při… ale to radši nic.
 
Den osmý
Vydal jsem se z tábora hledat někoho kdo mi poradí jak umyju lihovku. Zatím o nápisu nikdo neví., doufám že to tak zůstane.
Znova jsem potkal ty známé od chlapíka kterýmu jsem zabil psa. Chvilku jsem je pozoroval, a připadlo mi že jsou z armády. Všichni měli uniformy.Pak si mě všimli a zase se mě pokusili zastřelit. Boha jeho snad to tehdy nebyl armádní čokl… No utekl sem.
 
Den devátý
Zpátky v táboře. Došlo mi jídlo, musím nakoupit. A nutně potřebuju sprchu.
 
Den desátý.
PRŮŠVIH!!
Jednou se chci vosprchnout a zrovna nasviňu tam musí někdo vlízt. Viděl mě nahýho (to by nebylo tak hrozný, za svoje tělo se přece nestydím), ale co hůř viděl mou značku! Řekl sem mu že jestli to vykecá tak ho zabiju. Středok, tak se ten čumil menuje.
 
Den jedenáctý.
Mám depresi. Středok zmizel a samozřejmě to všem vykecal. I ti co mě nikdy neviděli mi teď říkají Označený, navíc tím jejich ruským přízvukem to zní hrozně.
Však já přijdu na to jak tu lihovku umejt!! Však já dokážu že ta značka na čele nejni od lejna!!
 
Den dvanáctý
Potkal jsem chlapíka, co má kámoše jehož kámoš prý zná někoho kdo ví něco o Středokovi a kam zmizel. Tu svini najdu. Ať ani nezkouší vypouštět do světa další detaily o mém vypracovaném těle. Opouštím tábor, doufám že jinde umí lidi pořádně anglicky.
 
Den třináctý.
Říkal sem si že třináctej den v Zóně bude pohodička, přece nejsem pověrčivej. Houby.
Mutantíci sou ještě asi pořád naštvaní za kamaráda kterýho sem zastřelil, a tak mi nedají pokoj. O armádě to samý.
Dochází mi toaleťák a nikdo mi ho nechce prodat – asi to bude nedostatkový zboží. Hlavně že obvazů a pistolek je všude plná p… potok.
 
Den čtrnáctý
Našel jsem maníka, kterej prý má kámoše co zná chlapa co ví něco o Středokovi, ale toaleťák neprodá. Používám obvazy i když to není vono.
 
Den patnácý
Poslech rádia Zóna stopětcelýchpětefem mi narušila zpráva o akutní potřebě podpory proti útoku banditů. Na to jim kašlu jestli budou takhle dál rušit veřejný frekvence.
Furt hledám chlapa co zná někoho kdo ví něco o Středokovi
 
Den šestnáctý
Chlap co ví něco o někom kdo zná Středoka nalezen.
Došli obvazy, zkusil sem použít pistolku – bez účinku, moc škrábe mířidly a navíc pak není funkční (teda vlastně je, ale… ale.). Zásobníkem to taky nejde. Zatraceně.
 
Den sedmnáctý
Špatně se mi sedí. Nemám náladu psát.
 
Den osmnáctý
Trochu sem experimentoval s náhražkama toaleťáku – zkusil sem tradiční lopuch. Ale všechnodojebávající radiace dodrbala i lopuchy, takže teď po „použití“ rychle „hmotu“ vstřebají, uloží ji do dužin a už při malým tlaku zas prasknou. To by šlo, jenže potom z nich teče jakási břečka která pálí. Ale stačí to jako nouzový řešení
 
Den devatenáctý
Zkoušel sem házet po armádě použitý lopuchy. Reakce negativní.
 
Den dvacátý
Krásný, ne?Tohlencto je totiž dvacátej den deníku!
Lítají tu dva vojenský vrtulníky a hledají lejnohazeče. Zalez sem do jakési nory a nevystrkuju hlavu.
 
Den dvacátý pvní
Hádal sem se o noru s bloodsuckerem. Pravda, možná  je 4+1 pro osamocenýho stalkera v Zóně krapet moc, a možná bych měl dát přednost rozvedené matce s dětmi která se živí lovem nezkušených nováčků, ale moje nora, můj hrad. Hodil se té lůdře do ksichtu poslední použitej lopuch co mi zbyl. Utekla.
 
Den dvacátý druhý
Nudím se a hraju na PDAčku tetris.
Veknu to blowoutovalo, tak sem k sobě pustil do nájmu tu bloodsuceřici s tím, že na moji půlku nory nebude močit. Má pěkný dvě malý bloodsuckerátka, ale nenechá mě si je pohladit.
Mimochodem, je to celkem kočka…
 
Den dvacátý třetí
Docela sranda. Když bloodsuckeřice spala, jeden z těch jejich faganů se vzbudil. Dolezl ke mně čučel co pařím, no já tam měl ten tetris. Byl sem celkem daleko a zrorva nasviňu když mám obecenstvo, tak sem ten level nemoh udělat.
Ten malej upírek mi PDAčko vyrval z ruky a zneviditelnil se abych ho nechyt. Začal sem nadávat a přemýšlet kde sem nechal brokovnici, když v tom se vobjevil a mával na mě PDAčkem s nápisem LEVEL COMPLETE.
Hochůů, ten bastard svejma zmutovanejma tlapama za pár minut prošel level co mě trápil půl hoďky!
 
Den dvacátý čtvrtý
Docela průšvih….
 
Pokračování příště….