S.T.A.L.K.E.R. 2

Uplynuly už bezmála dva roky od okamžiku, kdy internet obletěla zpráva týkající se ukončení práce na druhém S.T.A.L.K.E.R.ovi a rozpuštění vývojářského týmu. Fanoušci toto oznámení nejprve přijali se značnou skepsí, nicméně postupem času se ona skepse měnila v opravdový šok. Podobný vývoj událostí nečekal nikdo.

Spolu s tímto nemilým oznámením na internet prosáklo i něco toho obrazového materiálu, díky němuž si alespoň v omezené míře jde udělat obrázek o plánované podobě celé hry. Hlavní jádro autorů dřívějšího S.T.A.L.K.E.R.a se tak přesunulo do nově založeného týmu Vostok Games a začali tvořit MMO střílečku s názvem Survarium, která se S.T.A.L.K.E.R.em pouze inspiruje v několika nápadech.

Nedá se říci, že níže uvedené informace jsou bůhvíjakým objevem, ale rozhodně lze prohlásit, že je tu shrnuto vše, co nikde jinde pohromadě nenajdete a co se ani jinde neobjevilo. A kromě toho následující článek může projasnit i několik částí v konceptu S.T.A.L.K.E.R.a 2, o němž se obecně ví jen velice málo. Kreativní ředitel společnosti Flying Cafe, Ilja Tomačev (dříve umělecký ředitel GSC), poskytnul mnoho informací a komentářů k tomu, na čem se pod jeho vedením pracovalo.

Design S.T.A.L.K.E.R.a 2 měl řadu požadavků, kterých se návrháři museli držet. Druhotné prvky vybavení byly koncipovány tak, aby je bylo možné kdykoliv a bez sebemenší ztráty odebrat ze základního modelu - například chrániče kolen musely mít viditelné upínání. Pro některé speciální prvky však platilo několik výjimek, souvisejících s technickými omezeními herního enginu nebo kvůli specifickým požadavkům pro vzhled konkrétních postav (což byl třeba případ batohů na stalkerech nováčcích). Kromě toho se počítalo s větší variabilitou horních a spodních typů ošacení. Nejzávažnějším předpokladem proto bylo pokusit se eliminovat veškeré mezery, které se mohly objevit v předělech mezi modelem bund a kalhot. Na kombinézách a bundách měla být přítomna i kapuce, kterou mělo být možno nasazovat či sundavat podle dané situace. Každá postava navíc ještě musela mít vlastní systém k ochraně dýchacích cest - buďto mohlo jít o skutečný funkční prototyp a nebo o podomácku vyrobené respirátory a podobně.

Na prvních třech artworcích je vyobrazen voják ukrajinské armády, jejichž význam se oproti předchozím dílům neměl nikterak lišit. Hlavním cílem vojáků tak i nadále zůstalo ochraňovat perimetr černobylské Zóny a zabránit všem možným pokusům o průnik - ať už mělo jít o pěší divize nebo o hlídkové vrtulníky. Základem vojenských uniforem se stal lehký stejnokroj a vybavení používané ukrajinskou armádou. Vzor na kamufláži měl napodobovat dubové listy.

Na artworku je zachycen někdo, kdo by mohl být vedoucím pracovníkem tohoto ústavu. Samotný institut se měl nacházet někde u hranice se Zónou a k dispozici měl mít i vlastní polovojenskou pořádkovou jednotku (to hlavně díky opravdu vynikajícímu finančnímu zabezpečení).

"A nu, čiki-briki i v damke!" aneb staří dobří banditi. V novém S.T.A.L.K.E.R.ovi se vzhled banditů měl spojit s obvyklými tradičními prvky (tepláky, kožené pláště, bundy) a těmi novými. Jak je vidět na artworku, oděv se nese v duchu devadesátých let. Tepláky s pruhy, tenisky, prsteny nebo tetování.

Na dalším artworku je druhá varianta bandity v kukle. Ilja Tomačev dodává, že kukly sloužily ke skrytí jednotných modelů obličejů postav. Celkově se banditi od svých dřívějších kolegů v ničem nelišili. Loupili, zabíjeli, přepadávali, vyhrožovali... no prostě se chovali jako póvl.

Na následujících artworcích jsou členové Povinnosti. Tyto návrhy byly k vidění už dříve (konkrétně v den, kdy se objevila ona zpráva o ukončení práce na hře). Hlavní rozdíl však spočívá v druhé variantě exoskeletonu. Odnímatelným prvkem v tomto případě byl dýchací modul, podobající se tělu pavouka přisátého k páteři.



Jediným prvkem, který musel být při návrhu jejich oblečení zachován, bylo rudočerné zbarvení. "Ve všem ostatním měli návrháři zcela volnou ruku a fantazii se opravdu meze nekladly", tvrdí Ilja.

 

S následující postavou jsme se už prý také setkali, akorát na sobě neměla onen bizarní turban. Kdo to tedy je?

Těžko tomu uvěřit, ale mělo jít o člena frakce Monolit. Už dříve to byla skupina plná bláznů, která prakticky neměla žádný hlubší význam - tedy alespoň tak se tvářili. Jejich ideologie zůstala ve druhém STALKERovi zachována. Stále tedy šlo o stalkery s fanatickou vírou a oddaností k Monolitu, skrytému kdesi v útrobách černobylské jaderné elektrárny. Návrháři měli za úkol ztvárnit v jejich frakčních oděvech bezbřehou a neochvějnou oddanost, kterou prokazovali Plniči přání. Některé součásti vest naprosto postrádaly logiku a nebyly nikterak praktické, přesto však některé vesty mohly v základu zachovávat části klasických kombinéz. "Systémy k ochraně dýchacích cest byly roztodivné a už si na ně přesně nevzpomínám", dodává Ilja.

 

A tady je to více než evidentní. Co za šílence si dobrovolně může k obličeji přišít plynovou masku? Mimochodem frakční exoskeleton je v duchu skupinového myšlení plný nejrůznějších domácích "vylepšení", díky kterým je původní podoba této zbroje prakticky nulová.

 

Významnými změnami prošel vzhled vědců. Podoba zaměstnanců státních výzkumných organizací a ekologických ústavů se zdá být notně zastaralá a silně tak kontrastuje s moderní výbavou členů NIIČAZu.