Registrovaných užívate¾ov: 3589
Zaslaných príspevkov: 100875

Autor: Mates

 

Je konec. Vše je ztraceno. Z Clear sky brzo nikdo nezbude. I mě to brzy čeká. Z rány mi vytéká krev. Poslední přeživší zoufale brání náš úkryt. Jsme v obležení. Obležení zrádců. Velitel padl už po pár minutách boje přičiněním toho největšího a kulka vězící mezi mými žebry pochází z hlavně samotného Střelce. Času není nazbyt, takže tu píšu o vzniku naší frakce.

Je tomu už víc než rok, co ke mně přišel Pyro Šedivák a řekl mi, že chce dát dohromady pár stalkerů a založit frakci. ,,Narazil jsi na toho pravýho,“ povídám já ,,Samotářství je na nic. Jdu do toho.“ Na začátku jsme byli čtyři:Já – Slavko Písmák, Pyro Šedivák, Juro Doktor a Vlado Neomylný. Byla mi přidělena funkce kronikáře a účetního. Zbýval název – Clear sky.
Zpočátku šlo všechno hladce. Rabovali jsme laborky, přibírali nováčky a semtam jsme si troufli i na armádu či Monolit. Kořist se dělila rovným dílem a nikdo se neměl špatně. Časem získalo jméno Clear sky v Zóně zvuk a hned jak nějaký stalker, ať už nováček či veterán, zmerčil naši uniformu – tmavě modrý oblek a FN 2000 – rychle vyklidil pole. O samotě by si na nás nikdo netroufl.
Na začátku zimy 2010 se na Jasné obloze objevily první mráčky. Tehdy se k nám přidala skupina stalkerů, nejspíš bývalých banditů. Vedl je muž jménem Saša Upír. Opravdu jako upír vypadal: bledá pleť, mrtvolná tvář a řezavý smích. Brzy se spřáhl s Vladem, který tehdy zastával funkci zástupce velitele a jeho prostřednictvím kritizoval poměry ve frakci. Hlavním problémem bylo dělení kořisti. Saša tvrdil, že by ti, co toho udělají víc, by měli dostávat větší podíl. Je pravda, že udělal téměř dvakrát tolik práce, co ostatní, ale zákony frakce se nedají jen tak měnit.
Vše se zvrtlo jednoho březnového dne. Vydali jsme se do X-16ky a po dobytí jedné místnosti jsem sbírali náboje, jídlo a jiné věci, které se mohly hodit. Najednou se ze stínu vynořil upír a mohutným skokem přistál Pyrovi na zádech. Saša plenil nějakou skříňku necelý metr od něj. Snadno mohl plynulým pohybem upíra odstřelit, jako to dělal nepřátelským stalkerům, ale on se pouze uchechtl. Zamrazilo mě. Všichni jsme stáli jako opaření. První se vzpamatoval Juro Doktor, chladnokrevně přebil a ustřelil upírovi hlavu. Celá příhoda se přešla mlčením.
Po návratu následovalo obvyklé dělení kořisti. Pomyslel jsem si, že Juro by měl dostat větší podíl, a taky jsem mu ho dal. Saša si toho ale všiml. ,,Jakto, že Doktor dostal víc než já?“ zeptal se. ,,Udělal víc práce než ty, takže dostal větší podíl. Sám jsi to ostatně navrhoval.“ řekl jsem. To Sašu nas..lo ,,Cos to řek', Písmáku?“ zařval a chytil mě za límec. ,,Vys..l ses na velitele, nechal bys ho tam h..nout!“ zařval jsem já. Saša mě pustil, vytáhl svůj samopal a stiskl spoušť. Už jsem se se sebou loučil, když jsem zaslechl klapnutí prázdné nábojové komory. Saša zaklel a chtěl nabít, ale vtom se objevil Pyro. ,,Co to tu je?!“ zařval ,,Napadení jiného člena frakce! Sašo, máš padáka! Zítra ráno ať už tě tu nevidím!“ Saša si odplivl a a řekl: ,,Odejdu. Ale ne sám!“ Ráno po něm a jeho bandě, ale bohužel i po některých původních členech frakce nebylo ani stopy.
Tato událost nám sice přidala na soudržnosti, ale ubrala na popularitě. Všichni se nám vysmívali, že jedn na druhého vytahujeme zbraně.
O pár týdnů později jsem s Iljou Vtipálkem hlídkoval u úkrytu. Najednou jsem uviděl několik mužů. Byl to Saša a ostatní. Zdálo se , že se vracejí s prosíkem, ale něco se mi nelíbilo. A pak to přišlo: Všichni pozvedli hlavně a začali pálit. Navíc se objevili další stalkeři, ve kterých jsem poznal Střelcovu skupinu. Ilja to dostal hned a letmý pohled mi stačil, abych věděl, že už to má za sebou. Vyprázdnil jsem zásobník a složil dva protivníky. Na nabíjení nebyl čas, tak jsem použil Iljovo tělo jako štít a zařval jsem do vysílačky: ,,Zrada! Ten p....ant přived' Střelce! Okamžitě vyběhlo několik našich a začali mě krýt. Odtáhl jsem Ilju dovnitř. Ani jsem si nestačil ošetřit oděrky a slyšel jsem Pyrův výkřik. Dostal ho Saša. Zaujal jem jeho místo a kosil nepřátele.
Říká se, že Střelec nikdy nemine cíl. Pocítil jsem to na vlastní kůži. Plivaje krev jsem se odplížil do kouta.

Slyším výkřik posledního obránce. Jsou uvnitř. Sbohem, Clear sky...