S.T.A.L.K.E.R. Clear Sky
STALKER - Call of Pripyat
11.04.2009 |
datastor
Druhý addon ke hře STALKER vyjde (prý) tento rok, a to na podzim (prvním addonem se tudíž myslelo Clear Sky, i když to nakonec dopadlo trochu jinak, než se očekávalo). Myšlenek je jako vždy hodně a už teď se Sergej Grygorovič - generální ředitel GSC - dušuje, že plnohodnotný druhý STALKER bude. Médii omílaný strašák v podobě "ekonomické krize" se na výrobu nového dílu nijak zásadně podepsat nemá, neboť údajně se v poslední době prodejnost ještě zvýšila. GSC původně plánovalo s polovičním prodejem a tudíž si teď můžou vyhodit z vodkou nasáklého kopýtka. Jde ale o to, jak to všechno nakonec dopadne, o tom žádná.
Další odstavec (tedy po přeskočení nezáživných plků ohledně výše platu průměrného pracovníka GSC a o tom, jak práce na hrách probíhají) byl směřován zejména k tomu, jak vlastně idea ke vzniku hry vzešla. Stín Černobylu, dříve pojmenovaný jako Oblivion Lost, měl - jak většina z Vás ví - být futuristickou akční řežbou s roboty a téma radiace a dalších těhle zajímavostí a neřádů bylo nastíněno jenom okrajově. Tak to ostatně probíhalo i ve starší scifi akčňárně s názvem Operation Venom. Studio se pak ale (dle Sergejových slov) rozhodlo zaměřit na západní trh, vybrakovat klasiky z hollywoodských filmů a udělat tohle všechno tak trochu jinak. Což bylo rozhodně dobře.
Začátek vývoje Stalkera byl skutečně náročný, protože se začínalo se zcela novým enginem a absolutně od nuly. Žádné zkušenosti, žádné podklady a tak dál. Na začátku hra Stalkera nápadem nepřipomínala vůbec, snad jenom to, že se tam taky střílelo. V tuhle chvíli vlastně Stalker ani neexistoval, což byl problém. Pak se ale dostavil Jiřík s živou vodou, kterou pokropil skomírající tvůrce a ti hned po pokapání dostali spoustu zajímavých nápadů. Tohle všechno se odehrálo koncem roku.
Teď trochu přeskočíme a roznimráme dubnový wallpaper. Někde se objevily domněnky, že oškrábaný a poničený název v horní části šel přečíst jako Зов Припяти, neboli "Call Of Pripyat", v českém překladu Volání Pripjatě (doufejme, že se náplň hry nebude přiklánět k Call Of Duty). A ejhle, šikovná a fantazií oplývající základna fanoušků začala během chvilky přemýšlet, zda je to jenom aprílový vtípek, a nebo je ve wallpaperu poselství. Poselství s novým názvem a tím spojenou novou hrou ze světa radiací prozářeného Černobylu. A podle Sergeje se tak nový díl skutečně jmenovat má.
Další otázka směřovaná na dotazovaného Sergeje spočívala ve zodpovězení toho, jak se vůbec povedlo vyvolat tak velkou vlnu zájmu o "obyčejnou" počítačovou hru. Knížky, povídky, modifikace... Stalker si vytvořil svoje vlastní a ultimátní univerzum. Svůj svět se základy a s příběhem. Tajemství podle Sergeje spočívá hlavně v tom, že GSC je jednou z mála firem, která dovede ztvárnit postkomunistickou atmosféru tak, jak se to ve výsledku zdařilo. To nepochybně, i když po těch několika dlouhých letech, kdy se hra a její výsledná prodejní podoba pořád jenom odkládala, spousta dřív natěšených fanoušků ztratila trpělivost a vlna zájmu zase opadávala jako lak na starém traktoru, stojícím někde v bažině. Nakonec se vývoj musel uspíšit, a to z části úspěšně, z části ale dosti neslavně. Věci co fungovaly nebo mohly fungovat s mírnou opravou se vyškrtaly a z prohlášení, jak bude Zóna živoucí, nebezpečná a nepředvídatelná, zbyla jenom slabě nastíněná kostřička. Ta navíc byla ještě polámaná nemilosrdným ozubeným kolem, za jehož otěžemi stála nedostatečná optimalizace a snaha zbavit se toho radioaktivního zázraku tak rychle, jak to jenom půjde. A pak přišlo překvapení... hra se uchytila dobře, zájem zase začal stoupat a postupem času se spousta chyb, nedodělků a chybějících záležitostí vrátila zpátky v podobě masivního zájmu moddingové komunity. Spánek, oprava zbraní, tvorba anomálií z artefaktů... tohle všechno funguje a přitom je to pořád jenom špička elektrárenské věže.
Z informací vyplynula ještě jedna věc - Prý se průměrný věk hráčů pohybuje kolem třicítky. I o tom by se ale dalo polemizovat, už jenom z častých dotazů "A yak mám doceelyth toho, abich moh držhet ve hře dvje pystole?" a spousty dalších (cheaty na nesmrtelnost, ten senilní dědek na začátku si se mnou nechce promluvit a já ho nemůžu zabít, ochočení zombíků, jezení kontroléřích mozků a tisíce dalších šíleností). Ostatně pár vypečených příspěvků si můžete najít v archivech na našem diskuzním fóru a nebo zapátrat i o dům dál.
No a to by bylo asi tak vše, vážení stalkeři. Pokud štěstí dá a GSC práci nezmrví, můžeme se ještě dočkat záchrany. Ať tak nebo tak, poslední Stalker svého staršího a vyspělejšího bratra nepřekonal a často mu ještě jako naschvál udělal pěknou ostudu. Co na to nový potomek? Uvidíme...
Další odstavec (tedy po přeskočení nezáživných plků ohledně výše platu průměrného pracovníka GSC a o tom, jak práce na hrách probíhají) byl směřován zejména k tomu, jak vlastně idea ke vzniku hry vzešla. Stín Černobylu, dříve pojmenovaný jako Oblivion Lost, měl - jak většina z Vás ví - být futuristickou akční řežbou s roboty a téma radiace a dalších těhle zajímavostí a neřádů bylo nastíněno jenom okrajově. Tak to ostatně probíhalo i ve starší scifi akčňárně s názvem Operation Venom. Studio se pak ale (dle Sergejových slov) rozhodlo zaměřit na západní trh, vybrakovat klasiky z hollywoodských filmů a udělat tohle všechno tak trochu jinak. Což bylo rozhodně dobře.
Začátek vývoje Stalkera byl skutečně náročný, protože se začínalo se zcela novým enginem a absolutně od nuly. Žádné zkušenosti, žádné podklady a tak dál. Na začátku hra Stalkera nápadem nepřipomínala vůbec, snad jenom to, že se tam taky střílelo. V tuhle chvíli vlastně Stalker ani neexistoval, což byl problém. Pak se ale dostavil Jiřík s živou vodou, kterou pokropil skomírající tvůrce a ti hned po pokapání dostali spoustu zajímavých nápadů. Tohle všechno se odehrálo koncem roku.
Teď trochu přeskočíme a roznimráme dubnový wallpaper. Někde se objevily domněnky, že oškrábaný a poničený název v horní části šel přečíst jako Зов Припяти, neboli "Call Of Pripyat", v českém překladu Volání Pripjatě (doufejme, že se náplň hry nebude přiklánět k Call Of Duty). A ejhle, šikovná a fantazií oplývající základna fanoušků začala během chvilky přemýšlet, zda je to jenom aprílový vtípek, a nebo je ve wallpaperu poselství. Poselství s novým názvem a tím spojenou novou hrou ze světa radiací prozářeného Černobylu. A podle Sergeje se tak nový díl skutečně jmenovat má.
Další otázka směřovaná na dotazovaného Sergeje spočívala ve zodpovězení toho, jak se vůbec povedlo vyvolat tak velkou vlnu zájmu o "obyčejnou" počítačovou hru. Knížky, povídky, modifikace... Stalker si vytvořil svoje vlastní a ultimátní univerzum. Svůj svět se základy a s příběhem. Tajemství podle Sergeje spočívá hlavně v tom, že GSC je jednou z mála firem, která dovede ztvárnit postkomunistickou atmosféru tak, jak se to ve výsledku zdařilo. To nepochybně, i když po těch několika dlouhých letech, kdy se hra a její výsledná prodejní podoba pořád jenom odkládala, spousta dřív natěšených fanoušků ztratila trpělivost a vlna zájmu zase opadávala jako lak na starém traktoru, stojícím někde v bažině. Nakonec se vývoj musel uspíšit, a to z části úspěšně, z části ale dosti neslavně. Věci co fungovaly nebo mohly fungovat s mírnou opravou se vyškrtaly a z prohlášení, jak bude Zóna živoucí, nebezpečná a nepředvídatelná, zbyla jenom slabě nastíněná kostřička. Ta navíc byla ještě polámaná nemilosrdným ozubeným kolem, za jehož otěžemi stála nedostatečná optimalizace a snaha zbavit se toho radioaktivního zázraku tak rychle, jak to jenom půjde. A pak přišlo překvapení... hra se uchytila dobře, zájem zase začal stoupat a postupem času se spousta chyb, nedodělků a chybějících záležitostí vrátila zpátky v podobě masivního zájmu moddingové komunity. Spánek, oprava zbraní, tvorba anomálií z artefaktů... tohle všechno funguje a přitom je to pořád jenom špička elektrárenské věže.
Z informací vyplynula ještě jedna věc - Prý se průměrný věk hráčů pohybuje kolem třicítky. I o tom by se ale dalo polemizovat, už jenom z častých dotazů "A yak mám doceelyth toho, abich moh držhet ve hře dvje pystole?" a spousty dalších (cheaty na nesmrtelnost, ten senilní dědek na začátku si se mnou nechce promluvit a já ho nemůžu zabít, ochočení zombíků, jezení kontroléřích mozků a tisíce dalších šíleností). Ostatně pár vypečených příspěvků si můžete najít v archivech na našem diskuzním fóru a nebo zapátrat i o dům dál.
No a to by bylo asi tak vše, vážení stalkeři. Pokud štěstí dá a GSC práci nezmrví, můžeme se ještě dočkat záchrany. Ať tak nebo tak, poslední Stalker svého staršího a vyspělejšího bratra nepřekonal a často mu ještě jako naschvál udělal pěknou ostudu. Co na to nový potomek? Uvidíme...
