• shadow of chernobyl
  • clearsky
  • call of pripyat
  • stalker 2
  • metro 2033
  • modding
  • larp
  • Čerrnobyl
  • forum
Posledné novinky ostatných Sco Stalker modulov:
FAQ - najčastejšie otázky neskúsených stalkerov a odpovede na ne
Registrovaných užívate¾ov: 3589
Zaslaných príspevkov: 100875
forum
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl
Datastor Modpack Main Spanish STALKER Community STALKER Community in France RPG Vault
Prvá slovenská fanstránka o hernej sérii WORMS NightStalkers: Return to Chernogorsk Zone - OFP Mod ChernobylZne.cz




S.T.A.L.K.E.R. Clear Sky

Uplynuly už bezmála dva roky od okamžiku, kdy internet obletěla zpráva týkající se ukončení práce na druhém S.T.A.L.K.E.R.ovi a rozpuštění vývojářského týmu. Fanoušci toto oznámení nejprve přijali se značnou skepsí, nicméně postupem času se ona skepse měnila v opravdový šok. Podobný vývoj událostí nečekal nikdo.

Spolu s tímto nemilým oznámením na internet prosáklo i něco toho obrazového materiálu, díky němuž si alespoň v omezené míře jde udělat obrázek o plánované podobě celé hry. Hlavní jádro autorů dřívějšího S.T.A.L.K.E.R.a se tak přesunulo do nově založeného týmu Vostok Games a začali tvořit MMO střílečku s názvem Survarium, která se S.T.A.L.K.E.R.em pouze inspiruje v několika nápadech.

Nedá se říci, že níže uvedené informace jsou bůhvíjakým objevem, ale rozhodně lze prohlásit, že je tu shrnuto vše, co nikde jinde pohromadě nenajdete a co se ani jinde neobjevilo. A kromě toho následující článek může projasnit i několik částí v konceptu S.T.A.L.K.E.R.a 2, o němž se obecně ví jen velice málo. Kreativní ředitel společnosti Flying Cafe, Ilja Tomačev (dříve umělecký ředitel GSC), poskytnul mnoho informací a komentářů k tomu, na čem se pod jeho vedením pracovalo.

Design S.T.A.L.K.E.R.a 2 měl řadu požadavků, kterých se návrháři museli držet. Druhotné prvky vybavení byly koncipovány tak, aby je bylo možné kdykoliv a bez sebemenší ztráty odebrat ze základního modelu - například chrániče kolen musely mít viditelné upínání. Pro některé speciální prvky však platilo několik výjimek, souvisejících s technickými omezeními herního enginu nebo kvůli specifickým požadavkům pro vzhled konkrétních postav (což byl třeba případ batohů na stalkerech nováčcích). Kromě toho se počítalo s větší variabilitou horních a spodních typů ošacení. Nejzávažnějším předpokladem proto bylo pokusit se eliminovat veškeré mezery, které se mohly objevit v předělech mezi modelem bund a kalhot. Na kombinézách a bundách měla být přítomna i kapuce, kterou mělo být možno nasazovat či sundavat podle dané situace. Každá postava navíc ještě musela mít vlastní systém k ochraně dýchacích cest - buďto mohlo jít o skutečný funkční prototyp a nebo o podomácku vyrobené respirátory a podobně.

Na prvních třech artworcích je vyobrazen voják ukrajinské armády, jejichž význam se oproti předchozím dílům neměl nikterak lišit. Hlavním cílem vojáků tak i nadále zůstalo ochraňovat perimetr černobylské Zóny a zabránit všem možným pokusům o průnik - ať už mělo jít o pěší divize nebo o hlídkové vrtulníky. Základem vojenských uniforem se stal lehký stejnokroj a vybavení používané ukrajinskou armádou. Vzor na kamufláži měl napodobovat dubové listy.



O následujících lidech všichni (byť třeba jen jedním uchem) slyšeli, ale že by je někdo viděl, se už říct nedá. Jedná se o pracovníky vědecko-výzkumného institutu černobylské anomální zóny (Naučno-Issledovatělskogo Instituta Černobyľskoj Anomaľnoj Zony, zkráceně NIIČAZ).
 
Na artworku je zachycen někdo, kdo by mohl být vedoucím pracovníkem tohoto ústavu. Samotný institut se měl nacházet někde u hranice se Zónou a k dispozici měl mít i vlastní polovojenskou pořádkovou jednotku (to hlavně díky opravdu vynikajícímu finančnímu zabezpečení).
 
Není vůbec náhodou, že tito "muži v bílém" mají na obrázcích velmi podezíravý a zlostný pohled - i během setkání s hráčem se měli chovat velmi nevraživě. Teprve později mělo dojít k odhalení faktu, že výše zmínění zaměstnanci se účastnili tajného spiknutí, za kterým stála doposud neznámá, avšak velmi mocná organizace, snažící se využít Zónu k hájení svých zájmů. NIIČAZ byl akorát prostředníkem k tomu, aby se plán vydařil. Ředitelé hlavní centrály v Kyjevě však překvapivě o spiknutí a tajných machinacích nevěděli a tedy se na ničem ani nepodíleli. V konečném důsledku se tak z "mužů v bílém" stali ústřední protivníci celé hry, kteří v příběhu hráli velmi podstatnou roli.
 
 
Hned na první pohled je jasně patrné, jak moc se vesty výše uvedených pracovníků liší od běžných výzkumných vest. Tyto pláště byly navrženy tak, aby budily dojem a přitom vypadaly elegantně. 
 
Oproti dřívějším dílům tyto dosti jasně záporné postavy vypadají netradičně, není-liž pravda? Jejich cíle jsou však neznámé. Podle všeho se snažili zkrotit přírodní jevy, které v Zóně panovaly a následně je za pomoci moderních technologií využít pro vlastní užitek.
 

"A nu, čiki-briki i v damke!" aneb staří dobří banditi. V novém S.T.A.L.K.E.R.ovi se vzhled banditů měl spojit s obvyklými tradičními prvky (tepláky, kožené pláště, bundy) a těmi novými. Jak je vidět na artworku, oděv se nese v duchu devadesátých let. Tepláky s pruhy, tenisky, prsteny nebo tetování.

 
Na dalším artworku je druhá varianta bandity v kukle. Ilja Tomačev dodává, že kukly sloužily ke skrytí jednotných modelů obličejů postav. Celkově se banditi od svých dřívějších kolegů v ničem nelišili. Loupili, zabíjeli, přepadávali, vyhrožovali... no prostě se chovali jako póvl.



Na následujících artworcích jsou členové Povinnosti. Tyto návrhy byly k vidění už dříve (konkrétně v den, kdy se objevila ona zpráva o ukončení práce na hře). Hlavní rozdíl však spočívá v druhé variantě exoskeletonu. Odnímatelným prvkem v tomto případě byl dýchací modul, podobající se tělu pavouka přisátého k páteři.



Jediným prvkem, který musel být při návrhu jejich oblečení zachován, bylo rudočerné zbarvení. "Ve všem ostatním měli návrháři zcela volnou ruku a fantazii se opravdu meze nekladly", tvrdí Ilja.

První věcí, která na následujících dvou artworcích praští do očí, je rotační kulomet. "Takovou hračku by členům Povinnosti nejspíš záviděl i sám Terminátor." Ilja dodává, že u některých členů Povinnosti by bylo použití takové zbraně poněkud pochybné a proto se rozhodli tuto zbraň vyřadit.
 
 

Podle Ilji se ještě z dob Stínu Černobylu vesty Povinnosti značně inspirovaly prvky motorkářských oděvů. To ostatně potvrzuje i poslední předchozí obrázek, kde se problémovou ukázala být hvězda na holeních. Návrh byl proto poslán k přepracování.
 
 
S následující postavou jsme se už prý také setkali, akorát na sobě neměla onen bizarní turban. Kdo to tedy je?
 

Těžko tomu uvěřit, ale mělo jít o člena frakce Monolit. Už dříve to byla skupina plná bláznů, která prakticky neměla žádný hlubší význam - tedy alespoň tak se tvářili. Jejich ideologie zůstala ve druhém STALKERovi zachována. Stále tedy šlo o stalkery s fanatickou vírou a oddaností k Monolitu, skrytému kdesi v útrobách černobylské jaderné elektrárny. Návrháři měli za úkol ztvárnit v jejich frakčních oděvech bezbřehou a neochvějnou oddanost, kterou prokazovali Plniči přání. Některé součásti vest naprosto postrádaly logiku a nebyly nikterak praktické, přesto však některé vesty mohly v základu zachovávat části klasických kombinéz. "Systémy k ochraně dýchacích cest byly roztodivné a už si na ně přesně nevzpomínám", dodává Ilja.

Stačí jeden letmý pohled a okamžitě pocítíte to šílenství, které v sobě členové Monolitu chovají.
 
 
 
A tady je to více než evidentní. Co za šílence si dobrovolně může k obličeji přišít plynovou masku? Mimochodem frakční exoskeleton je v duchu skupinového myšlení plný nejrůznějších domácích "vylepšení", díky kterým je původní podoba této zbroje prakticky nulová.
 
 
 


Člen Monolitu v odstřelovačském maskovacím úboru. Od předchozích verzí se odlišuje pouze taktickou vestou a několika odlišnými typy popruhů. Následuje ještě jedna varianta oděvu, tentokrát bez plynové masky.
 
 
 

Významnými změnami prošel vzhled vědců. Podoba zaměstnanců státních výzkumných organizací a ekologických ústavů se zdá být notně zastaralá a silně tak kontrastuje s moderní výbavou členů NIIČAZu.

Důvod je prostý. Státní organizace se potýkají s velmi špatným financováním a vědcům na expedice nejsou přiřazovány žádné jednotky, které by se staraly o jejich ochranu. Průzkum Zóny se tak pro ně stává značným hazardem, k experimentům jsou nuceni využívat zastaralé přístroje a ani lokality, kde k výzkumům dochází, nepatří mezi bezpečné. Avšak bez ohledu na veškerá výše uvedená úskalí se nezdá, že by trvalá obava o vlastní životy vědcům bránila v nadšení či snad touze pokračovat ve své kariéře.
 
  


Alternativní varianta chemické ochranné kombinézy, fungující jako nástupce známého typu SSP-90 "Ekolog".
 
 
 
 
 

01.06.2014 | datastor